Melanie Joy: Pochopte neokarnismus: Jak by vegani a veganky mohli ocenit a zareagovat na hnutí „šťastného masa“, „jídla z blízka“ a „paleolitického stravování“

V těchto dnech je toho málo, co by u veganů a veganek způsobovalo takové zoufalství, jako vyhlašování předností jedení „humánního masa“, řeči těch, kteří propagují etiku je­dení „udržitelného“ masa a myšlenky těch, kteří trvají na nutriční nezbytnosti jedení jakéhoko­liv masa. Podráždění vegani a veganky se diví, proč navzdory letům zdánlivě úspěšné kampaně za zvýšení povědomí o vlivech chovu hospodářských zvířat na zvířata samotná, životní prostředí a lidské zdraví, se ty samé veganské obavy používají na obranu jedení zvířat.

Avšak toto se neděje navzdory práci veganů a veganek, ale z větší části se kvůli ní tato obranná pozi­ce dostala do povědomí veřejnosti. Nová vlna argumentů pro maso je z části pokusem bránit oslabený establishment podporující jedení masa proti velice reálné hrozbě zosobněné čím dál vlivnějším veganským hnutím. „Šťastné maso“, „hnutí jídla z blízka“ a „paleolitické stravování“ jsou příznaky toho, že společnost je ochotna zabývat se etickou stránkou jedení masa, vajec a mléčných produktů, a jsou také reflexí opravdových lidských obav o zvířata (a o životní prostředí a své zdraví). Jsou ale také reflexí odporu dominantní kultury jedení masa vůči veganské etice. Ony nové argumenty podporující jedení masa jsou součástí karnistického odporu vůči rostoucí populari­tě veganství a jak vegani/veganky tak nevegani/neveganky je musí pochopit a ocenit, aby se společně pohnuli směrem k humánnější a spravedlivější společnosti.

Karnistický odpor

Odpor je obrannou odpovědí (často nevědomou) dominantních zájmů na hrozby vůči jejich moci. Karnistický odpor je reakcí producentů a konzumentů masa, vajec a mléčných produktů na destabi­lizaci karnismu.

jiném textu jsem popsala karnismus jako neviditelný systém víry či ideologie, který nás formuje, abychom jedli jistá zvířata. Pokud není jedení zvířat nutné k přežití, je tedy volbou a volby vždy pramení z víry. Proto to nejsou pouze vegani/veganky a vegetariánky/vegetariáni, kteří si svou víru přinášejí k jídelnímu stolu. Ideologie, jako je třeba karnismus, jsou organizovány okolo násilí, a pro­tože jejich zásady jsou proti základním lidským hodnotám, musí používat sadu společenských a psychologických obranných mechanismů k zajištění participace lidí, kteří by je jinak pravdě­podobně nepodporovali. Většina lidí se o zvířata zajímá a nechce jim ubližovat – leč není možné zvířata jíst beztoho, aniž by jim bylo ublíženo. Karnismus v podstatě lidi učí necítit.

Hlavní karnistickou obranou je popření; pokud popřeme, že nějaký problém vůbec existuje, pak s ním nemusíme vůbec nic dělat. Popření je vyjádřeno skrz zneviditelnění; oběti systému jsou drže­ny mimo naše zraky a tím i pohodlně mimo vědomí veřejnosti. Oběťmi karnismu nejsou jenom zvířata a životní prostředí, ale také konzumenti masa, jejichž tělesná a duševní pohoda může být na­rušena důsledky zbytečného násilí provázejícího karnismus.

Díky nástupu Internetu a úspěchu proponentů a proponentek veganství byla neviditelnost karnismu oslabena. Proto začal systém záviset na své druhé obranné linii: ospravedlnění. Existuje mnoho variant ospravedlňování karnismu, ale všechny spadají pod následující tři ospravedlnění: jedení zvířat je normální, přirozené a nezbytné. Část karnistického odporu pak může být chápána tak, že systém přesouvá břímě vlastní obrany z popírání k ospravedlnění. Většina lidí dnes už nemůže popírat pravdu o chovu hospodářských zvířat, takže průmysl produkující maso, vejce a mléčné produkty musí dát konzumentům a konzumentkám nové důvody k pokračování jedení zvířat. Oné pravdě navzdory.

Neokarnismus

Ačkoliv se daří bujet různým karnistickým ospravedlněním, v současné době existují tři, která do­minují veřejnému diskurzu a reflektují společenské agendy a spotřebitelské trendy. Tato dominantní ospravedlnění se přeměnila na nové ideologie, které ne náhodou kopírují tři karnistická osprave­dlnění (jedení zvířat je normální, přirozené a nezbytné). Tyto nové ideologie jsou tím, co já na­zývám neokarnismus. Jejich hlavním účelem je poskytnout racionální argumenty (karnistická ospravedlnění) zneplatňující veganství – v první řadě zneplatněním tří pilířů, na kterých stojí argumenty veganů a veganek: welfare zvířat/práva zvířat, ochrana životního prostředí a lidského zdraví.

Podobně jako u tradičního karnismu, neokarnismy odvozují většinu své síly z toho, že se snaží budit dojem, že jejich zásady jsou objektivními pravdami spíše než ideologicky konstruovanými názory. Ale oproti tradičnímu karnismu, ve kterém zůstává etika i praxe chovu hospodářských zvířat z velké části neprozkoumána, neokarnismy začleňují zkoumání jedení zvířat do své vlastní analýzy. Je to jako kdyby řekly: ano, přemýšleli jsme nad etickými implikacemi jedení zvířat a dospěli jsme k (racionálnímu) závěru, že řešením není přestat jíst zvířata, ale změnit způsob, jakým je jíme. Neokarnismy hledají způsoby, jak zneplatnit jednotlivé veganské pilíře tvrzeními založenými na normalitě, přirozenostinezbytnosti, což je činí zvláště přitažlivými pro zodpovědné spotřebitele a spotřebitelky, kteří upřímně začali pochybovat o správnosti jedení zvířat.

Soucitný karnismus: Jedení zvířat je normální

Soucitný karnismus bere na vědomí obavy týkající se welfare (životní pohody – pozn. překl.) zvířat. Domnívá se, že ačkoliv je welfare zvířat platnou obavou, veganství je extrémní, tudíž nepraktické, a proto je mnohem účelnější jíst „humánní“ („šťastné“; česky bychom řekli „BIO“ – pozn. překl.) maso, než nejíst maso vůbec. Tedy, řešením morálního dilematu (péče o zvířata a jejich současné jedení) je umírně­nost – ne bloudění „příliš daleko“ od karnistické normy – v jedení masa, vajec a mléčných produktů těch zvířat, se kterými bylo údajně dobře zacházeno.

Problémem nicméně je, že i když v některých případech je soucitný karnismus krokem vstříc veganství, opak je mnohem častější: jedení „šťastného masa“ uklidňuje svědomí do té míry, že veganství už není zvažováno jako smysluplná alternativa. A co víc, soucitný karnismus je spíše filosofickou záležitostí: vzhledem k tomu, že více než 99 % masa zkonzumovaného v USA pochází z velkochovů, je pro většinu lidí těžší (a tedy „extrémnější“) důsledně se vy­hýbat „nešťastnému masu“, než prostě přestat maso jíst. Soucitný karnismus v podstatě přichází s myšlenkou, že ochota jíst „humánní maso“, když je snadno dostupné, promíjí konzumaci „nehu­mánního masa“ ve všech ostatních případech.

Ekokarnismus: Jedení zvířat je přirozené

Ekokarnismus bere na vědomí problémy životního prostředí. Ekokarnismus tvrdí, že problémem není chov hospodářských zvířat samotný, ale jejich velkochov. Ekokarnistickým řešením tedy není přestat zvířata jíst, ale jíst jen ta zvířata, která byla chována a zabita „udržitelně“. Což znamená blaho­sklonně podporovat malé místní farmy a – až člověk dostatečně otupí – zabít si ono zvíře sám/sama. Ekokarnismus se snaží zneplatnit veganství různými způsoby. Předně maluje veganství jako nepři­rozené a neudržitelné. Zaměřuje se na vegany a veganky, kteří konzumují zvláštní (nepřirozeně) zpracovaná jídla, jenž závisí na ekologicky neodpovědných (neudržitelných) produkčních meto­dách. Co více, ekokarnismus tvrdí, že averze lidí k zabíjení zvířat je moderní deviací; veganství je chápáno jako soudobé hnutí lidí vyšší střední třídy z měst a předměstí, kteří „změkli“ a odpoutali se od přírody. Řešením je pak vrátit se k našim kořenům a přiblížit se zdrojům našeho jídla.

Ekokarnismus má ve svých argumentech fundamentální nekonzistentnosti, které vznášejí kritické otázky. Prvně, mnoho veganů a veganek opravdu podporuje nezpracovaná jídla a udržitelnou stravu. Další námitkou by mohlo být, proč nejsou alternativy k zabíjení vůbec zvažovány? Proč není cílem ekokarnismu udržitelnost, tečka? A co je ještě důležitější, proč nevidět lidskou citlivost na zabíjení jako znak morální evoluce a integrity spíše než jako slabost? Vzhledem k tomu, že ti z nás, kteří žijeme v průmyslovém světě, už nemusí pro přežití zabíjet jiné lidi a mimo­‑lidi, zabíjení pro nás tak nabylo etické dimenze. Je pravděpodobné, že naše zvýšená citlivost na ubližování jiným není znakem odloučení od přírody, ale spíše většího spojení s ní. V ekokarnistické konstrukci jsou empa­tie a soucit, které četné psychologické a duchovní tradice vyučují a považují je za důležité ke zdravému duševnímu a morálnímu vývoji, viděny jako vlastnosti, jenž by měly být překonány spíše než kultivovány. Tento posměch empatii připomíná přístup armády k válečným veteránům předtím, než byla uznána existence posttraumatické stresové poruchy. O vojácích sklíčených ze za­bíjení se věřilo, že mají slabý charakter, a za psychiatrickou pomoc se tehdy považovalo jejich další „zocelení“, aby se mohli vrátit na bitevní pole a dělat svoji práci.

Biokarnismus: Jedení zvířat je nezbytné

Biokarnismus, ideologie, ve které je jedení zvířat považováno za nezbytné, se překrývá s ekokarnismem až na to, že biokarnismus se zaměřuje na lidi spíše než na přežití ekosystému. Pro­ponenty a proponentkami biokarnismu jsou často bývalí vegani/veganky a vegetariáni/vegetariánky, kteří a které se vrátili k jedení zvířat poté, co si přivodili zdravotní obtíže. Poselstvím biokarnis­mu je, že není nutné reflektovat veganskou etiku, protože jedení zvířat je nezbytné, a proto je jako takové vyjmuto z etického rozvažování; veganská filosofie i praxe jsou jednoduše neuskutečni­telné. Popularita knih, jako je třeba The Vegetarian Myth (Vegetariánský mýtus), je ironickým příkladem odporu vůči veganství a vegetariánství, tedy těch hnutí, která zpochybnila mýtus masa.

Biokarnismus závisí na lékařských tvrzeních, jenž by potvrdila jeho platnost a demonstrovala tak, že veganství je nezdravé. (Není neobvyklé patologizovat ty, kteří a které napadají status quo; na­příklad, ženám, které kdysi zpochybnily dominanci mužů, bývala diagnostikována „hysterie“.) Ob­žaloba veganství je založena na předpokladu, že „muž–všežravý lovec“ je prototypem lidských stravovacích nároků. Avšak biokarnismus se po důkazech o lidské fyziologii nepídí v lidské historii, ale v té karnistické. Proč nevzít za referenční bod naše plodožravé předky spíše než jejich loví­cí potomky? Co víc, biokarnismus přehlíží oficiální stanovisko Americké dietetické asociace, která zastává názor, že veganská a vegetariánská strava je nutričně kompletní a může být dokonce zdravější než strava obsahující živočišné produkty; také přehlíží to, že americké Ministerstvo země­dělství vzalo veganskou stravu na vědomí tím, že nahradilo ve své nejnovější verzi potravinové pyramidy termín „maso“ za „bílkovina“.

Variace na stejné téma

Nebezpečí neokarnismů se skrývá v tom, že samy sebe prezentují jako řešení problému (který ale nemůžou vyřešit),proto se stávají atraktivními alternativami pro ty, kteří by jinak mohli podpo­rovat veganství. Neokarnismy fungují jako karnistická záchytná síť: ti, kteří se snaží vystoupit z karnismu, se vynoří v jiné verzi systému myslíce si, že vyřešili nevyřešitelný konflikt mezi pe­čováním a ubližováním jiným bytostem.

Neokarnismy jsou jednoduše variacemi na stejné téma a závisí na stejné paradoxní mentalitě, kte­rá umožňuje tradiční karnismus. Například, většina proponentů a proponentek soucitného karnismu by se nezastávala poražení naprosto zdravé šestiměsíční feny zlatého retrívra jenom proto, že její stehýnka dobře chutnají; stejně tak ekokarnisté nenavrhují konzumaci místně vykrmených a po­ražených koní; a proponenti biokarnismu netrvají na nutriční nezbytnosti všeho masa, ale jenom masa získaného z „jedlých“ zvířat, jako jsou třeba prasata, kuřata, krávy a ryby. (Ačkoliv se druhy konzumovaných zvířat liší od kultury ke kultuře, je typické, že jenom vybraná zvířata jsou pova­žována za poživatelná. Konzumace svaloviny ostatních druhů je chápána jako tabu, odporná či rovnou jako urážlivá.) Tedy, ačkoliv se ideologie můžou změnit, karnistická mentalita v nich zů­stává víceméně zachována.

Ideje nebo ideologie?

Jak zjistíme, že neokarnismy nejsou jednoduše idejemi o tom, jak jíst, ale obranné ideologie vzty­čené k uchování karnismu? Odpověď leží jak v obsahu – idejích samotných – tak ve struktuře – ve způsobu, jakým spolu ideje souvisejí. Obsah neokarnismů odhaluje iracionální argumenty pro je­dení zvířat a struktura neokarnismů odhaluje obranné sdělení těchto idejí.

Neokarnismy jsou ospravedlněním pod závojem racionality: poskytují uvěřitelný důvod k jedení zvířat, spíše než skutečný důvod k jejich konzumaci. A tím skutečným důvodem je to, že násilnická ideologie prostupuje lidskými postoji a chováním vůči těm stvořením, o kterých se jejich nositelé naučili přemýšlet jako o jídlu, takže nevědomky činí výjimku tam, kde by to obyčejně považovali za neetické. Naprostá většina lidí v dnešní době věří, že zvířata mají zájmy a zaslouží si ochranu před újmou; vzhledem k tomuto postoji není zabíjení zvířat z jiného důvodu než ze sebeobrany ani ospravedlnitelné ani racionální. (Dokonce i v případě biokarnismu se neobjevuje zkoumání alterna­tiv k zabíjení, nebo alespoň ke snížení úrovně ubližování.)

Na strukturu neokarnismů může být nahlíženo skrz jejich záměry: záměrem každého z argumentů není si zadat s veganským „problémem“, ale bránit se vůči němu. Jejich argumenty se nesnaží být otevřené dalšímu zkoumání dané záležitosti, ani netouží po hledání alternativ k zabíjení. Nepodílí se na dalším dialogu, ale spíše zavírají dveře možné konverzaci tím, že se snaží zneplatnit veganství poukazem na jeho údajnou abnormalitu, nepřirozenost a zbytečnost. Ve struktuře se zrcadlí černobí­lé a rigidní reagování spíše než citlivé a flexibilní vnímání – což je předpokladem zdravého procesu podporujícího opravdové testování vlastních domněnek a potvrzování a ověřování různých perspektiv. (Ideologie, jejichž zásady stojí proti základním lidským hodnotám, závisí na obranných procesech zabraňujících jejich zastáncům přiznat si nekonzistentnosti ve svých hodnotách i praxi. Ideologie, které jsou v souladu se základními lidskými hodnotami, se neprofilují okolo obranných procesů, a pokud vyjádřeny defenzivně jsou, je to spíše z důvodu osobních než ideologických.)

Likvidace poselství i její (veganské) nositelky

Zneplatňování samotných proponentů a proponentek sociálního hnutí je znakem odporu: pokud zlikvidujeme nositelku, nemusíme se vážně zabývat jejím poselstvím. Z pohledu neokarnismu jsou vegani a veganky vinni stejnou měrou jako ti, kteří problém opravdu vytvářejí: „radikální“ vegani a veganky, kteří požadují konec chovu hospodářských zvířat, jsou chápáni jako ti, kteří drží problém při životě tím, že nepodporují „humánní“ hospodářské metody, environmentálně založení vegani a veganky jsou nařčeni z neudržitelného životního stylu a vegani a veganky podporující vy­lepšení vlastního zdraví jsou malováni jako nemocní.

A protože veganství je chápáno jako (subjektivní) ideologie, zatímco neokarnismy jako (objektivní) ideje, argumenty veganů a veganek jsou diskreditovány jako předpojaté. Vegani a veganky dělají „propagandu“, zatímco ostatní „informují“. Vegani a veganky „lanaří“, ostatní „diskutují“. Toto ne­vyvážené zobrazování veganství na jedné straně a argumentů pro maso na straně druhé, okrádá vegany/veganky i nevegany/neveganky o příležitost k racionální a produktivní konverzaci o problémech jedení zví­řat.

Ocenění neokarnismů

Ačkoliv jsou neokarnismy obranné ideologie, každá z nich přesto prezentuje ideje hodné zvážení: Jak sami v masivním karnisticko­‑průmyslovém komplexu participujeme na problémech zvířat, za­tímco bojujeme za jeho zničení? Jsou zde cesty jak by mohli vegani a veganky jíst udržitelněji? S jakými zdravotními výzvami se potýkají noví vegani a veganky a jak bychom mohli zvýšit pově­domí o těchto problémech, takže by například lékaři a lékařky byli vstřícnější k veganství?

Co více, je nezbytné, aby vegani a veganky rozlišovali mezi proponenty/proponentkami neokarnis­mu a samotnými ideologiemi. Ti, kteří podporují neokarnismus, jsou bezpochyby zne­pokojeni problémy, o kterých jejich ideologie tvrdí, že řeší. Jsou lidskými bytostmi, které zápolí s komplikovanými volbami v komplikovaném systému. Vegani a veganky by měli ocenit mnohé ze snah proponentů neokarnismu, které činí „menší zlo“, zatímco proponenty a proponentky vyzývají, aby své volby hlouběji reflektovali.

Neokarnismus a společenský pokrok

Sociální hnutí nemají přímá směřování. Společenská změna je pomalá, nepředpovídatelná a ná­chylná na chyby. Veganství je revoluční hnutí, které požaduje hlubokou změnu společenského vě­domí a radikální přeměnu toho, jakým způsobem smýšlíme o sobě, jiných bytostech a planetě. Ten­to druh změny se neodehraje bez velkého odporu. Tento odpor se projeví různými způsoby: represivnějšími zákony chránícími vykořisťovatele zvířat, intenzivnější karnistickou propagandou a nástupem nových ideologií, které budou tvrdit, že nabízejí lákavá řešení na nepříjemné sku­tečnosti.

Jako vegani a veganky musíme poznat a osvětlit neokarnismy, abychom utvořili autentičtější dialog o problémech jedení zvířat. Tento dialog závisí z velké části na těch z nás, kteří jsou vegany a vegankami, aby v této společnosti realizovali své představy o vlastnostech a chování, které žádá­me. Zbavme se obranného postoje a spíše oceňme a uznejme obavy proponentů a proponentek neokarnismu. Proponenti a proponentky neokarnismu jsou spojenci veganů ne jejich nepřáteli; oni už totiž učinili krok podél karnistického kontinua. Jejich ochotě reflektovat volbu své stravy a touze po činění menších škod by mělo být zatleskáno. Nakonec, vegani a veganky by měli oslavovat neokarnismy jako jasné důkazy posunu v celospolečenském vnímání a posly lepšího světa, jenž při­jde.

Původní článek: http://www.onegreenplanet.org/lifestyle/understanding­‑neocarnism/

One Green Planet je online ekosystém načrtávající spojnici mezi světem ekologie, environ­mentálním a veganským žitím. Jsme platformou spojující plejádu různých hlasů a sami mezi sebou jsme spojeni povinností šířit dobré myšlenky, ze kterých čiší užitek lidem, zvířatům i planetě.

Článek je licencován od One Green Planet, která mi velkoryse dovolila text přeložit a publikovat.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s