Kritická recenze knihy: Marc Bekoff – Na zvířatech záleží

Dostala se mi do rukou kniha Marca Bekoffa Na zvířatech záleží s podtitulem „Biolog vysvětluje, proč se zvířaty zacházet s respektem a soucitem“ vydaná v roce 2009 nakladatelstvím Triton za podpory Nadace na ochranu zvířat – welfaristickou organizací založenou brněnskými a pražskými vysokými školami, které zabývají výzkumem hospodářského zneužívání mimo-lidských zvířat, organizace sama je zajímavá leda tím, že se ve svých materiálech úzkostlivě vyhýbá zmiňování veganství a vegetariánství jako alternativ ke konzumaci zvířat z velkochovů, proti kterým jinak „brojí“ – a Svobodou zvířat – organizace, která pro mě osobně poněkud zmateně pendluje mezi welfare a právy zvířat. Marc Bekoff je bývalý profesor ekologie a evoluční biologie na University of Colorado, autor desítky knih, zakladatel Ethologists for the Ethical Treatment of Animals; rozhovor s Bekoffem o jeho poslední knize Wild Justice: The Moral Lives of Animals si můžete poslechnout v torontském rádiovém pořadu AnimalVoices.

Začnu shrnutím: kniha je rozporuplná a nevím, jestli můžu nějaké cílové skupině s klidným svědomím doporučit. Pokud jste veganka, anarchistka, přitahuje vás osvobození zvířat – abolicionismus – a nesmýšlíte dobře o reverendu Malthusovi, u knihy se pravděpodobně rozčílíte a možná ji ani nedočtete. A uděláte dobře, protože se z ní pravděpodobně mnoho nového nedozvíte.

Text je lehkým a nenáročným úvodem do myšlenek vycházejících z welfare a práv zvířat. Autor se zabývá problematikou průřezově, i když jen povrchně, a nezdá se mi, že některý z etických problémů ve vztahu lidé-mimolidé úplně opomenul. V prvních kapitolách se zabývá například: příbuzností lidí a lidoopů, antropomorfismem (přisuzování lidských vlastností mimo-lidským zvířatům), speciesismem, zvířecími emocemi a jiným.

V kapitole páté a šesté popisuje rozdíly mezi hnutím za práva zvířat, welfare a utilitarianismem, přičemž dva poslední proudy naprosto brilantně demaskuje. Welfaristy mimo jiné popisuje takto: „Welfaristé se nedomnívají, že zvířecí život má hodnotu samu o sobě či že by život zvířete měl cenu už proto, že zvíře je živý tvor. […] Welfaristé nepochybují, že využívání zvířat pro experimenty či masakrování zvířat pro lidský jídelníček je správné. […] Welfaristé chtějí, aby zvířata netrpěla v důsledku zbytečné bolesti, někdy se však mezi sebou neshodnou na tom, jakou bolest lze považovat za „nezbytnou“ a jaká míra péče by se od člověka vyžadovat. Shodnou se však na tom, že zvířecí bolest a utrpení lze někdy na základě získaného lidského prospěchu ospravedlnit.“ Utilitaristy vidí takto: „Utilitarianisté jsou přesvědčeni, že pes, kočka či jakékoli jiné zvíře může být člověkem využíváno, pakliže újma – v tomto případě bolest a utrpení prožívané zvířetem – je poměrně nižší než zisk čili přínos pro lidi plynoucí z využití zvířete člověkem. […] Vzhledem k tomu, že o újmě a přínosech rozhodují lidé, vždycky zůstane podezření na zaujatost ve prospěch člověka.“ Zajímavé na první tezi je, pokud by se v ní mimo-lidská zvířata zaměnila za lidi, teze by „krásně“ legitimizovala vykořisťování lidí jinými lidmi.

V druhé půlce knihy autor například diskutuje reintrodukci vlků do oblastí, ve kterých byli vyhubeni, zoologické zahrady, alternativy ke karnismu (tedy k pojídání masa), řešení lidských hladomorů, testování kosmetiky na mimo-lidských zvířatech a vivisekcí.

Několik kritických poznámek

Osobní proměna, hladomor a jeho „řešení“

Kniha začíná předmluvou Jane Goodall, dlouholetou Bekoffouvou spolupracovnicí, ve které autorka poněkud pateticky touží po tom, aby děti a mladí lidé poznali přírodu a zvířata takové jaké jsou a věří, že se poté všechny problémy mezi lidskými a mimo-lidskými zvířaty vyřeší. Bekoff se mnohem dále v knížce, na straně 132 v podkapitole Krávy, zrno a lidské hladovění, také projevuje jako snílek:

„Jen ve Spojených státech zkonzumují hospodářská zvířata tolik zrna a sójových bobů, že byste tím nasytili přes miliardu lidí. […] K výrobě jedné libry hovězího masa se spotřebuje 16 liber zrna. Snížením konzumace masa o pouhých 10 % by se ušetřilo 12 milionů tun zrna. Vzniklý přebytek zrna by mohl nasytit všechny lidi, co ve světě každoročně umírají hladem – přibližně 60 milionů lidí!“

Jsou to typické případy tvrzení, že primární změnou, je osobní proměna, jakoby lidé žili mimo společnost, která je ovlivňuje, či rovnou formuje, mimo současný dominantní ekonomický systém „volnotržního“ kapitalismu a mimo státní dotace pro utlačovatele mimo-lidských zvířat. Brian A. Dominick na to v kapitole Radikální veganství z brožury Osvobození zvířat a sociální revoluce odpovídá takto:

Mnoho lidí, kteří se sami považují za vegany a aktivisty za práva zvířat, podle mé zkušenosti má malé nebo vůbec žádné znalosti společenských věd a často to, co ví o propojení mezi společností a mimo-lidskou přírodou, je plné nepochopení. Například není neobvyklé slyšet vegany argumentovat, že konzumace hospodářských zvířat je tím, co způsobuje hlad ve světě. Konec konců více než 80 % sklizně obilí v USA je použito jako krmivo pro dobytek a to by bylo více než dost k nakrmení hladovějících ve světě. Zdá se logické vyvodit závěr, že konec konzumace zvířat ve Spojených státech by přinesla dost potravy pro hladové jinde. […]

Ale to je odpočátku chybná úvaha! Pokud by Severoameričani přestali příští rok jíst maso, je nepravděpodobné, že by se jediný hladovějící člověk nasytil z tohoto nově dostupného obilí vyrostlého na americké půdě. Je to tím, že problém hladu ve světě, stejně tak jako problém přelidnění, není vůbec tím, čím se zdá být. Tyto problémy nemají své kořeny v neexistenci zdrojů, ale v jejich alokaci. Elity vyžadují nedostatek (velice omezené dodávky zdrojů) ze dvou hlavních důvodů. Za prvé, cena zboží na trhu okamžitě padá, když dodávky rostou. Pokud by obilí dosud používané jako krmivo pro dobytek bylo náhle dostupné, cena obilí by okamžitě spadla a tím by srazila zisk. Elity s investicemi na obilném trhu mají zájem přímo korespondující se zájmem elit vlastnící část živočišného trhu. Vegetariáni tíhnou k tomu si myslet, že farmáři produkující zeleninu a obilí jsou laskaví, zatímco ti, zapojení do živočišné produkce, jsou odporní. Faktem ale nicméně zůstává, že zelenina je komoditou a ti, kdo mají finanční účast v zelinářském průmyslu, nechtějí, aby jejich produkt byl lehce dostupný, kdyby to znamenalo, že vypěstují víc při menším zisku.

Alternativy ke karnismu

Vzhledem k tomu, že karnismus (neviditelný systém víry či ideologie, která si na lidech vymiňuje, aby jedli jistá zvířata) je dominantní ideologií, která mění naše talíře v pitevny a žaludky v hroby, způsobuje velkou část utrpení mimolidí, musí se jedna/jeden pozastavit nad tím, jak málo prostoru Bekoff věnuje diskutování „bezmasých“ lifestylových alternativ: pouhých šest stran…
Bekoff se zmiňuje o „vegetariánství“ jako o dobré alternativě jak z hlediska etiky, tak zdraví (což není tak úplně jednoduché, jak by se z textu snad mohlo zdát, ale budiž). Autor dále rozepisuje jednotlivé „druhy“ vegetariánství, včetně veganství, a zmiňuje v české kontextu ne příliš známé vyznavače přírodní hygieny. Bohužel do poznámky pod čarou se „zásluhou“ překladatele nebo odborné spolupracovnice dostaly dvě chyby; prvním je nepochopení, že vyznavači syrové stravy a vitariání jsou jednou skupinou, místo toho jsou jednou uvedeni v textu a podruhé v poznámce; druhým problémem je mýtus, že vitamín B12 je obsažen (v biodostupné formě) v tempehu: ne není (pokud ovšem nebereme v potaz bakteriální znečištění z fekálií).
Z téhle kapitoly mám trochu pocit, že Bekoff se „zasekl“ na lakto-ovo vegetariánství a nemůže se k veganství rozhoupat, což na jednu stranu do jisté míry chápu vzhledem k autorově věku (65 let), na druhou stranu je to zjevně nedůsledné. „Výroba“ „masa“ nepochybně způsobuje mnoho utrpení a ekologických škod, ale stejně tak je vinen průmysl chovu nosnic a mlékárenský průmysl. Navíc, o jakém „vegetariánství“ tady mluvíme, když zneužité nosnice a dojnice, které se už vyčerpaly, jsou stejně zmasakrovány do hamburgerů? Bekoff se měl jednoznačně přihlásit k veganství, jako jediné etické variantě.

„Přelidnění“

Bekoff nejednou zmiňuje, že planeta Země je „přelidněná“ a píše: „V důsledku přelidnění dnes stoupají požadavky na živočišné produkty a na řešení lékařských problémů a potravinových nároků člověka přímo astronomicky.“ O něco dále: „Zatímco lidská populace explozivně roste, zvířata strádají…“ A posléze: „Lidí je příliš mnoho. […] Hlavní příčinou světového nedostatku vhodného přirozeného prostředí [pro mimo-lidská zvířata – pozn. aut.] je nadměrně velká populace.“ Tahle „protilidská“ tvrzení, mě vždycky praští do nosu. Přiznávám, mám na ně silnou alergii. Bekoff pro tato tvrzení nepřináší vůbec žádná zdůvodnění, natož důkazy. V takových případech se nemůžu ubránit pocitu, že někteří lidé z pro-zvířecí komunity mají rádi mimo-lidská zvířata, ale nenávidí ta lidská a v podivné víře, že vědí, co by mimolidé rádi, by klidně po milionech násilně omezovali lidskou populaci. Takové myšlenky jsou nebezpečné už proto, že při jejich uvedení do praxe by na ně nedoplatili/y ti/ty, kteří/é spotřebovávají nadměrné množství přírodních zdrojů, ale ti/ty, co se můžou nejméně efektivně bránit – tedy chudí/é. Proto je třeba rovnoměrně distribuovat bohatství mezi všechny, ne uměle snižovat množství lidí na planetě.

Závěrem

Kniha obsahuje dobrý sumář etických otázek, které si dnes mnoho lidé klade. Výhodou této knihy je její stručnost a šíře záběru, nevýhodou je však jistý patetický balast a neochota podívat se na problémy, které jsou vně jedince. Knihu si nekupujte, půjčte si ji například v Mahence nebo Moravské zemské knihovně.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s