Neo-malthuzianská zombie stále mezi námi

Některé politické teorie se stáhnou z veřejného prostoru i akademických diskuzí, když se ukáže, že už nemají, co nabídnout. Ať už se rozsypou pod zdrcující kritikou svých teoretických základů, jak se toho dočkala Hlubinná ekologie, nebo jejím (alespoň částečným) zavedením do praxe a prokázáním její neživotaschopnosti — případ leninismu. Existuje jedna 200 let stará politická teorie, která byla v době své první publikace vášnivě kritizována a dekonstruována Williamem Godwinem, přesto měla o desítky let později vliv na Charlese Darwina a Johna Maynarda Keynese. Ač se v každé generaci objevili myslitelé, kteří ji zadupávali zpět do jejího hrobu, ona se po čase vždy vrací, naposledy v měsíčníku Masarykovy univerzity muni.cz. Pomyslné cáry kůže na ni visí, oblepena izolepou klestí cestu svému populačnímu mýtu; seznamte se — (neo-)malthuzianství.

Na přelomu 18. a 19. století přišel anglický ekonom a anglikánský pastor Thomas Robert Malthus s populačním principem, který tvrdí, že zdroje nutné k obživě populace rostou aritmeticky, ale populace sama roste geometrickou řadou. Podle Malthuse tedy, v uzavřeném systému bez možnosti výměny zdrojů a populace se systémy jinými, dochází „zákonitě“ ke krácení dosud nevyužitých zdrojů až na hranici jejich vyčerpání, nastává přelidnění. Podle Malthuse už v jeho době existovala řešení pro tento problém, rozdělil je na pozitivní (epidemie, hladomory a války) a preventivní (potraty, kontrola porodnosti, prostituce, odklad manželství — Malthus počítal se sexuální aktivitou až v manželství, celibát). Tyto v minulosti velmi časté „regulátory“ měly zakrývat existenci přelidnění, které se zdálo Malthusovi nevyhnutelné poté, kdy v jeho době díky poznatkům v medicíně začalo docházet k prodlužování života Evropanů] a k požadavkům na vyšší životní standard ze strany neprivilegovaných vrstev společnosti; ideově se stavěl proti sociálním zákonům (Poor Laws) — měly prý jenom prodlužovat utrpení chudých („Potraviny, které dříve uživily sedm milionů, se musí dnes dělit mezi sedm a půl nebo osm milionů. Chudí následkem toho musí žít mnohem hůře a mnoho z nich bude obětí těžké nouze.“ viz citace) a možnosti vytvořit lepší společnost (v kontrastu se svými současníky Rousseauem, Condorcetem, Godwinem).

Jakkoliv měl Malthus pravdu v předpovědi geometrického růstu populace, žádného stropu v jeho růstu nebylo ani po více než 200 letech dosaženo — katastrofa se nekoná, viz poznámka 1. V roce 1800, kdy Malthus začal varovat před přelidněním, žila na Zemi, podle odhadu OSN, asi jedna miliarda lidí. V roce 1920 žily na stejné planetě, s teoreticky stejným množstvím zdrojů, miliardy dvě. V roce 2000 žilo na Zemi šest miliard lidi s výhledem na 6,5 miliardy v průběhu dekády. Otázka zní, když v každém netriviálně krátkém úseku dějin rostla populace planety mezi lety 1800-1920 o 8,3 milionů osob ročně a mezi lety 1920-2005 o 53 milionů ročně, kdy konečně nastane ten okamžik, kdy bude mez populačního růstu dosažena, lidé začnou umírat ve velkém a počet lidí přestane růst (poznámka 2)? Malthus žádnou odpověď v tomhle směru nedává a ani nemůže dát. Kdyby se ji ve své době pokusil dát a ona se nepotvrdila, historicky by se znemožnil a potopil celou svou teorii; na to byl příliš inteligentní. Tedy, k čemu je nám teorie, která pouze říká, že v budoucnosti dojde ke katastrofě, ale už neobsahuje ani odhad, kolik lidí planeta uživí a přesto požaduje, aby se růst počtu lidí zastavil?

Jakkoliv Malthus chápal, že dílčí zvyšování zdrojů je možné, nevěřil, že vždy bude existovat možnost zdroje navýšit. Pokud jde o potraviny, což musíme chápat jako pouze jeden dílčí zdroj v Malthusově terminologii: význačný anarchista Petr Kropotkin v jednom ze svých stěžejních děl Pole, továrny a dílny z konce 19. století do detailu popisuje, jak se zvýšily výnosy v obilnářství a zelinářství v průběhu posledních 150 let. Díky zavedení zemědělských strojů, syntetickým hnojivům, skleníkům, serióznímu výzkumu v produkci potravin, všeobecné invenci, decentralizaci a spoléhání se na lokální zdroje, se i na ne příliš úrodných půdách podařilo dosáhnout násobných zvýšení produkce na hektar oproti předchozím desetiletím. Kropotkin Malthuse přímo zmiňuje a precizně dokládá, že nelze vědět, jaké jsou limity výnosů, a proto uvažování nad maximální možnou populací je pouhým věštěním a domnívá se, že Malthusova teorie je především zdůvodněním nerovnosti lidí.

V kontextu sta let starých argumentů, mě o víkendu překvapil článek s titulem „Přelidněné planetě hrozí kolaps“ v papírové verzi měsíčníku Masarykovy univerzity muni.cz od Davida Povolného. Článek svou úrovní i obsahem nesděluje nic nového, především žehrá na to, že lidé žijí „stylem tady a teď jako kromaňonci“ a tvrdí, že nejúčinnějším způsobem jak zabránit budoucím ekoškodám je „šetrné chování každého jedince“. Přesto je v něm několik zajímavých citací odborníků Masarykovy univerzity, které dokládají jejich odcizení od problémů obyčejných lidí, především těch ve vykořisťovaných zemích.

Za jeden z největších problémů současnosti bývá považováno geometrickou řadou rostoucí množství obyvatel Země, jejichž počet se jen od 18. století, kdy se začala výrazně snižovat úmrtnost, zvýšil více než sedmkrát. „Lidí prudce přibývá a navíc téměř každý člověk má rostoucí spotřebu. Takový vývoj má své limity a regionálně se na ně už naráží. Zatím jde hlavně o nedostatek vody, ale dojde i na další zdroje,“ vysvětluje Martin Culek z geografického ústavu přírodovědecké fakulty.

Problémem není růst populace samotné, ale její spotřeba. Je sice logické, že narodí-li se dítě, nutně musí alespoň minimálně vzrůst spotřeba, nikdo nemůže žít jenom ze vzduchu (vzduch jako zdroj pomíjím, není mi znám případ „nedostatku vzduchu“ v nějakém místě — mimo jiné proto, že by ten problém musel být globální — vzduch už je takový, že nepatří žádné lokální populaci). Kvantifikujeme-li to v penězích, označíme to za nárůst spotřeby o dva dolary (za které musely v roce 2001 podle údajů Světové banky žít 2,5 miliardy lidí) na den, což je 730 dolarů ročně, tedy 27 740 korun v tehdejších penězích. Průměrná česká domácnost vydala toho roku 98 720 za alkohol a tabák, tedy za zcela zbytné konzumerské požitky. Teoreticky: kdyby průměrná česká domácnost zanechala konzumace alkoholu a tabáku, byly by dostupné zdroje (peníze) pro nuzný život 3-4 lidí. Prakticky: Nově dostupné peníze české domácnosti ušetřené na alkoholu a tabáku by se přelily do jiných odvětví, ve kterých by vznikl „hlad“ po „nevyužitých“ penězích (hypotéka, druhé auto, atp.). Tedy: pokud by někdo chtěl snížit spotřebu a tím tlak na životní prostředí, musel by logicky přemýšlet nad redukcí obyvatelstva v částech světa s největší spotřebou na hlavu, a to neudělá, protože by tím eliminovaným mohl být i on nebo ona. Malthusiánské myšlení je specifické západnímu světu.

Předpovídá, že tyto nedostatky spolu s klimatickými změnami vyvolají do 20 let regionální i globální konflikty. „Největší ohrožení přírody a životního prostředí Země ale nevidím na straně západní civilizace. Podstatně hůře se nyní devastuje Země v tzv. rozvojových a chudých zemích a tam také očekávám vypuknutí prvních opravdu velkých krizí,“ obává se Culek.

Zajímavé tvrzení s duální morálkou a dichotomií my—oni. Většina lidí i společnost jako celek má zájem na tom, aby životní prostředí, ve kterém žijí, bylo čisté a stabilní. Přesto se životní prostředí stále ničí, čím to? Je to stejné jako s vykořisťováním zvířat v masném průmyslu, mlékárenství a vivisekci, nedělá se to ze sadismu, ale protože je to výnosné. Ničení životního prostředí, speciálně v mladých kapitalistických zemích, stejně jako zabíjení zvířat nic nestojí. V „tzv. rozvojových a chudých zemích“ se ničí příroda ze dvou důvodů: za prvé obrovský hlad po levném spotřebním zboží ze strany Západu, lze uspokojit pouze jeho produkcí v krajinách s levnou námezdní sílou, pokud tedy při výrobě vzniknou odpadní produkty, zůstanou in situ a za druhé velká část „nejšpinavějších“ výrobních provozů byla od 80. let přesouvána do rozvojových zemí kvůli snížení nákladů a uniknutí z kleští ekologických a hygienických norem původních krajin. Nicméně je nutno souhlasit, že chudé země budou mezi prvními, které se začnou potápět.

Návody a programy, jak uplatnit principy udržitelného rozvoje, už dnes existují. OSN například připravila programový dokument Agenda 21, který má i svou regionální podobu. „Nečelíme však nedostatku návodů, ale psychologicko-politickým problémům. I když víme, jak na to, musíme nejdřív lidi přesvědčit, aby nežili stylem tady a teď jako kromaňonci, kterých byli na celé planetě desetitisíce, ale stylem odpovídajícím situaci zalidnění Země jednadvacátého století,“ poukazuje Bittner.

Je pravděpodobné, že pokud bychom si budoucnost plánovali, mohli bychom vystačit s menšími zdroji, ale tomu tržní kapitalismus ze své podstaty brání, nemůže být statický a plánovitý, největší zisky jsou dnes v burzovních a měnových spekulacích. Vysvětlením „kromaňonského“ způsobu života by mohla prekarita, kterou zažívají čínské dělnice a dělníci, přespávající u svých strojů se strachem, jestli dostanou výplatu včas. Podobně Evropané se mají strach, co se stane s jejich hypotékou, pokud dlouhodobě onemocní.

Nabízí se myšlenka, jestli by nebylo smysluplnější navrhovat změnu globálních ekonomických poměrů než moralisticky apelovat na jednotlivce, aby se sebou začal něco dělat? Svět neřídí masa jednotlivců, ale skupiny skupin s protichůdnými i společnými zájmy. Je to jako si myslet, že veganství provozované v masovém měřítku samo o sobě povede ke snížení či ukončení vykořisťování zvířat.

I Michal Bittner varuje, že by se neměly vkládat příliš velké naděje do potenciálu technologických řešení. „Obliba takových řešení odvádí pozornost od dalších nezbytně nutných opatření, jako je osobní snaha každého z nás svou spotřebu snížit,“ vysvětluje Bittner. S Martinem Culkem se shodují, že právě šetrné chování každého jedince je tím neúčinnějším, co můžeme dělat.

Dobrovolně snížit svou spotřebu je a bude pro většinu lidí nepřijatelné a budou se tomu bránit všemi myslitelnými prostředky. Přikázání „Šetřte na sobě!“ shora je a bude neúčinné a kontraproduktivní. Na příklad je známo, že vyprodukování kilogramu masa je extrémně náročné na vodu (krmivo je rostlinného původu, proto ho považujeme za odvozené od vody), spotřebováváme tím vzácný zdroj na pár desítek kilo masa (je to neekologické) a tím ho neposkytujeme potřebným lidem (to je nehumánní). Přesto se velice málo i ekologicky orientovaných lidí vzdá konzumace masných výrobků — kvůli své pohodlnosti i proto, že podvědomě nechtějí stát na okraji společnosti. Takový postoj od „ekologa“ či „ekoložky“ je pak pouhým pozérstvím. Na druhou stranu, pokud si představíme, že by bylo vrchnostensky rozhodnuto, že maso je zakázáno produkovat i konzumovat, dopadlo by to jako s Prohibicí ve Spojených státech ve třicátých letech 20. století a tak jako s dnešní válkou proti drogám — způsobilo by to jen více problémů. Jako lidé se musíme zbavit všech forem útlaku — ageismu, sexismu, rasizmu, třídního rozdělení, atd. — najednou, abychom odstranili i ničení přírody jako takové. Nelze si vybrat jeden konkrétní druh útlaku a ten se snažit eliminovat a ostatní nechat být, protože všechny formy útlaku jsou stejně důležité.

Poznámka #1: Z 56 zemí, které v roce 1961 nedokázaly vyprodukovat 2000 kcal na osobu a den, což je doporučená střední hodnota (Food and Agriculture Organization OSN má speciální metodiku pro každou jednotlivou zemi), zbylo v roce 2005 pouze šest zemí: Etiopie, Sierra Leone, Rwanda, Angola, Komory a Haiti, navíc mezi ně „spadlo“ dalších šest: Burundi, Zambie, Středoafrická republika, Čad, Demokratická republika Kongo a Eritrea; přesto zemí, kde je hlad, je více, není těžké si domyslet, jaký osud potkal kalorie z těchto zemí (prodej do zahraničí, jejich detence ve skladech kvůli zvýšení ceny komodity, spálení v elektrárnách jako palivo, krmivo pro hospodářská zvířata, atp.). Za stejné období ze zvýšilo průměrné dostupné množství kalorií na Zemi ze 2254 na 2722 kcal/osoba/den, což je navýšení asi o 20 % a zároveň počet obyvatel Země se zvýšil ze 3 miliard na 6,5 miliardy.

Poznámka #2: Roku 2050 bude podle výhledu OSN populace Země čítat 10,5 nebo 9 nebo 7,5 miliardy v závislosti na metodice propočtu.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s